Vlhký podzim přines mlhy, čas nedělá žádné dluhy. K nikomu z nás není vlídný, huntuje nám tělo bídný. Člověk si rád zavzpomíná, dnes došlo na „Vendelína.“ Přihnala se k němu zkrátka zasloužilá padesátka. Jiní v jeho věku chřadnou, všechny údy mírně vadnou. Svaly měknou, řídnou vlasy, roste pupek, padaj řasy. Václav je však mužem činu, má rád práci, shon a dřinu! Celý týden maká tvrdě, v sobotu jde znovu – hrdě! Když má volno, sjíždí trávník, rozjetý je jako parník. Štípe dřevo, skládá uhlí, v železo mu svaly ztuhly. Byl to asi velkej kanec, synáčků má pěknej ranec. Teď se musí takhle štvát, zjara barák musí stát. Po víkendu cihly shání, cement, písek, co je k mání. Díky tomu břemenu, obšťastňuje Perenu. Šetři síly, dej si voraz, život chystá někdy podraz. Tvůj věk patří jedině, k rizikové skupině. Važ si zdraví, hýčkej ženu, udělej v životě změnu. Běž se bavit, vem si sáčko, hoď si v práci někdy áčko. Dnes jsme přišli po Tvém svátku, zapít tu Tvou padesátku. Popřát hlavně hodně sil, ve zdraví, abys tu žil. Pravou nohou vykroč vzpříma, další roky budou dřina. Proto vypij vše co chceš, ať se nikdy nezadřeš! Kateřina Doulová