Sluníčko má zase sílu, stavíme se k práci, k dílu. Stavíme se na zahrádce, popřát Ále k padesátce. Přišlo to jak rána z nebe, postihlo to letos tebe. Čas ten uběh dlouhou míli, ubral sílu, ubral píli. Nic se netrap Álo milá, chceme, abys šťastná byla, Vykvetla jsi v zralou ženu, tělo cítí sem tam změnu. Občas mírně píchne v boku, strne šíje, cukne v oku, praskne žilka, nervy rupnou, když si vlastní spratci dupnou. To chce klídek, žádné stresy, podívej jak kvetou lesy. Nemusím dát žádný popis, sama učíš přírodopis. Květena je pro ní pasé, občas tělo ohne v pase, na zahrádce má svůj plácek, sem tam kytku vzepře klacek. V rukavičkách plevel trhá, zlé pohledy na něj vrhá, hlínu rýčem pohladí: „příroda si poradí“ Z práce jde jak z pole, role vinu dává trapný škole. V tašce salám, sýr a chleba, zase vařit, běda, běda! Když má stres, tak na pánvičce, smaží sejra k tatarčičce, pak tu porci převelkou, spláchne pivní kuželkou.   O víkendech turistika, večer možná erotika. A tak život jediný, tráví v lůně rodiny. Co víc popřát kamarádce, snad jen ať jde všechno hladce. Ať má život správnou chuť, spokojená, zdravá buď! Kateřina Doulová