Z jara kvetou všechny stromy, v zimě gročík z hrnku voní. Mraky plujou, voda teče před časem nic neuteče. Letos je to tvoje Dáši, čas ten letí, až se práší. Před tvým domem, kde jsi žila čtyřicítka přibrzdila. Copak se dá k tomu dodat, nestačí jen ruku podat. Musíme to řádně zapít, k ránu cestu domů najít. Obě děti máš už z hnízda, užívej si až to hvízdá. Ať si zdravá, mladá ženo, v noci měj jen roztaženo. Paní Dáša za pultíkem, čepuje tam kávu s mlíkem, koláčky a buchtičky tahá rovnou z troubičky. Od koláčků hned zas letí, na lopatce vynést smetí. Ten chce párek, ten zas housku, držku utřít do ubrousku. Obstála fakt v této dřině obsluhuje na Benzině. Maká na sto obrátek, ráno, večer, ve svátek. Doma také nezahálí, kdo jí zná, tak ten jí chválí. Když pak stojí u sporáku, vůně pne se po baráku. Její buchty to je žrádlo, všem nám bytní břišní sádlo. Smějem se s ní z plna hrdel, nepokazí žádnou prdel. Je to řádná hospodyně, radost by z ní měla tchýně. Doma nemá žádný binec, i když tam má kočičinec Proto jsme se slezli venku, připijme si na Dášenku. Ať má stále chuť se smát, v životě si za svým stát. Hodně lásky, hezké žití, po autech už žádné blití. Přejem spoustu krásných let, s čtyřicítkou šťastný vzlet. Kateřina Doulová