Svůj příběh chci Vám napsat krátce, jak trávíme dny na zahrádce. Bytovka nízká vedle stojí, můj příběh se k ní jasně pojí. Bydlí tam kupa skvělých lidí, co vypěstují, s chutí sklidí. A za večera v letním žáru, jdem pro láhev a pro kytaru. Musím dodat ještě větu, můj manžel je nimrod k světu. Jednou večer přišel domů, unaven a schvácen z honu. Přišel s flintou zlomenou, žádnou zvěř však skolenou. Skleslý chudák byl jak pěna, v mrazáku zas žádná změna. Seděli jsme ten den venku, v ruce buřta, v druhé sklenku. Vzali jsme ho do kolečka, nalili mu Myslivečka. To ti dodá sílu zase, zítra střelíš velké prase. Tak jsme pili mysliveckou, prokládali vinnou deckou, zpívali a tančili, krásně jsme se bavili. Muž se těšil dobrým mokem, jeho lok se střídal s lokem, místo laně funící chytil řádnou vopici! Náhle se mu noha smekla, síla zlá ho k zemi vlekla, sed si přímo na půllitr, žilou pustil nejmíň litr. Ještě teď má jizvu v řiti, nikam nešel, bál se šití, ze zadnice vytáh střep, osudný byl jeho dřep. Dnes se smějem této story, v myšlenkách ho zadek bolí, Myslivce má přesto rád i když prožil tento zkrat. Proto pozor, páni, paní, tento mok je všude k mání. Těšte se s ním, ale s mírou, neskončete také s dírou. Končím příběh, skládám tužku, manžel ať má přesnou mušku. A když zvěř svou uloví, s Myslivcem to oslaví!!! Kateřina Doulová