Konečně už přišel duben, v Krmelci zas sedět budem. Vezmem veku, salám, sýr, dnes slaví pan „Kotimir“.   Jezdí stále v jednom kuse ráno, večer v autobuse. Když má volno, jenom chrápe, ukládá se na kanape.   Pak je zase v plném proudu, hned obrací rýčem hroudu. Na zahrádce sází, pleje, jiný zatím v koutě bleje.   Počítač je jeho spása, když je u něj, štěstím jásá. Vyhledává chybičky, pak jde krmit rybičky.   Se sekačkou trávník brázdí, nosohltan svůj tím dráždí. Nic však naplat, je to Beran rým už k tomu žádný nemám.   Tak Ti přejem, ty náš Míro, ať Ti stále chutná pívo. Dej si radši buřta s vínem, než se topit Sanorínem.   Zdraví, štěstí, radost přejem, v Krmelci se všichni zlejem. Kateřina Doulová